Rady a návody

Nevím, jestli jsem ta nejpovolanější, abych radila, jistě jste v mnoha věcech okolo ruční tvorby zdatnější a vzdělanější, ale ráda bych na tomto místě uveřejňovala zajímavosti o textilních materiálech, podělila se s Vámi o svých zkušenostech s barvením nebo tkaním.

Jak ošetřovat hedvábí

 

Na řadě výrobků naleznete visačky se symboly údržby, zdá se mi to však málo, přikládám tedy pár svých vyzkoušených způsobů.

Praní - ruční, v pračce by jemné prádlo trpělo. Přidat můžeme kapku aviváže do poslední vlažné máchací lázně. Šátek, šálu, či jiný výrobek vyždímu do ručníku - je to šetrnější než ždímání přímé a máte ideálně vlhké hedvábí k žehlení.

Žehlení - žehlím na běžnou teplotu (bavlna 3 tečky) - podmínkou je vlhké hedvábí

 

Vrapovaný šátek - vyperu, vymačkám do ručníku a opět jemně navrapuji - zkroutím z obou stran, přeložím, volné konce lehce svážu gumičkou a nechám uschnout. Také šátek ukládám jemně zatočený - lépe si podrží vrap a nepomačká se nevhodně...

 

Malý průvodce světem barviv a barvením

 

Barvy obklopují náš každodenní svět a barvení textilií je známo již od dávných dob. Přestože je dnes na trhu obrovská nabídka barevných textilií průmyslově vyráběných, pro tvořivé ruce a hlavy plné nápadů je tato nabídka buď nedostatečná nebo moc masová a nebo, a to asi nejspíše - chceme zažít osobně proces barevného tvoření. Naše domácí vybavení ani zdaleka neodpovídá profesionálním barevnám, nebudeme kupovat spoustou chemikálií, pravděpodobně ani nebudeme příliš přesní v dávkování, přesto chceme, aby naše tvorba měla výsledky, kterými se budeme chlubit, aby nám barvy po prvním praní neodtekly s poslední máchací lázní a mohli jsme užívat naše výtvory po dlouhý čas.

K tomu však potřebujeme základní informace o textiliích, barvivech i barvících postupech. Tímto článkem chci přiblížit barvení pro všechny, kteří rádi tvoří, ale chemie je pro ně hluboce tajemným a zcela nepochopitelným předmětem, což po pravdě řečeno celá léta nechápu. Asi se o chemii špatně učí už na základních školách.

Také tímto prosím renomované chemiky, barvíře a koloristy, aby byli shovívaví, případně, pokud shledají, že je vhodné v mých radách něco opravit či doplnit, nechť mě laskavě upozorní.

Na druhou stranu každé naše činění na tomto světě je ovlivňováno spoustou faktorů, barvení nevyjímaje a přestože se budeme snažit dodržet vše, jak se má, výsledky nás mohou překvapit, někdy i příjemně. Profíci by mohli vyprávět ...

 

Článek rozdělím do několika částí, budeme se věnovat materiálům a to těm nejběžnějším, tedy nejdostupnějším, barvivům – vyberu ty,  se kterými máme šanci doma pracovat, trochu to spojíme – které materiály a barviva si spolu rozumějí, až plynule přejdeme k tomu jak  - tedy k postupům barvení. Budu se snažit o stručnost a jednoduchost, ale co bude jasné mě, nemusí být zcela jasné Vám, laskavým čtenářům, ale od toho je vždy prostor pro dotazy. A protože šedá je teorie a zelený strom života, všichni přivítáme rady i postupy, které již někdo vyzkoušel.

 

MATERIÁLY

 

Textilní materiály bych pro naše účely rozdělila do tří skupin:

Rostlinné (bavlna, viskóza, len)

Živočišné (vlna, hedvábí)

Syntetické (polyester, polyamid)

  1. Rostlinné

Rostlinné materiály přírodního původu, se kterými se setkáme nejběžněji jsou bavlna a len, podobné vlastnosti jak z hlediska použití tak barvení má i viskóza, pro kterou je rostlinnou surovinou dřevo. Důležité je, že jde o celulósový materiál. Jistý rozdíl v barvení může vykazovat úprava bavlny – mercerizace – zjednodušeně vysrážení.

  1. Živočišné

Tyto materiály se získávají ze srsti zvířat, patří sem i kožešiny a kůže, ale ty jsou samostatnou kapitolou, kterou pro tentokrát vynecháme. Trochu specifické je hedvábí, které je vláknem bource morušového. V této skupině budeme barvit proteinové materiály.

  1. Syntetické

Tyto materiály jsou vyrobeny chemickou cestou, dnes je jich na trhu velká řada, s různými možnostmi použití. Vyvíjejí se materiály nové, lze říci, že se výrobci pokoušejí dosáhnout umělou cestou vlastností přírodních vláken, a ještě je vylepšit. 

Tato skupina je pro nás poněkud okrajovou, v domácí tvorbě se většinou orientujeme na materiály přírodní, navíc některé syntetiky jsou v domácích podmínkách nebarvitelné (PES).

Můžeme toho naopak využít pro efekty (melíry), někdy nám nitka z umělého vlákna pomůže k vyšší pevnosti ve vláknu jinak zcela přírodním.

V domácích podmínkách můžeme obarvit polyamid – kyselými barvivy.

 

BARVIVA, PIGMENTY

V přírodě existuje mnoho barevných látek, ne všechny jsou ale použitelné pro barvení textilií, neboť jejich ochota vázat se na textilní vlákno je velmi malá. Pro výrobu barviv umělou cestou byly vzorem dvě barviva – indigo z keře indigovníku a červenohnědá mořidlová barviva z mořeny barvířské. Protože použití syntetických barviv je velmi efektivní (snazší postup barvení, malá spotřeba), postupně byla přírodní barviva prakticky vytlačena. Vývoj se nezastavil a bylo vyvinuto obrovské množství chemicky různých barviv, řada z nich nemá analogy v přírodě. Vývoj i nadále pokračuje, usiluje se o dosažení co nejlepších vlastností – stálosti, brilance, ekonomiky (výroby i barvení) a také ekologie. Důraz na ekologii a také zdravotní nezávadnost postupně vyřazuje některá barviva i celé skupiny barviv ze sortimentů.

Pro naše domácí barvení máme možnost použít jak přírodní barviva, tak i syntetická. Tento článek je zaměřen na problematiku barvení barvivy syntetickými.

Materiály vhodné pro barvení textilních i netextilních materiálů bychom měli správně nazývat koloranty, tedy látky kolorující – vybarvující daný materiál. Ty se dělí na dva základní druhy – barviva a pigmenty.

 

Barviva jsou látky rozpustné ve vodě, kdy vzniká barevný roztok. Tyto budeme používat při klasickém barvení v lázni, při batikování a pod. S barveným materiálem tvoří určité spojení - vazbu, jejíž pevnost určuje i vlastnosti takto obarvených textilií, zejména stálosti (na světle – odolnost vůči světlu, ve vodě, v praní – blednutí, zapouštění, v otěru apod.)

 

Pigmenty jsou velmi jemné pevné barevné částečky, které pro barvení využíváme ve formě past – tekutých vodných disperzí. Některé jsou husté a lze jimi tisknout, některé jsou řidší  a dá se jimi malovat např. na látky štětcem apod. Tyto disperze se uchycují obvykle na povrchu textilie za pomoci dalších pojidel.

 

Oba tyto druhy mají svá pro a proti v barvení a záleží tak na správném a vhodném použití.

 

Zkusme to na příkladu. Kdo se alespoň trochu zajímal o malování na hedvábí, setkal se jistě se dvěma typy „barev“. Jedny jsou zažehlovací, druhé se fixují v páře. Fixováním se myslí způsob, jakým se barvivo/pigment spojí s vláknem. Nanášení na látku je víceméně stejné, barvy obvykle dostaneme v tekuté formě, můžeme malovat štětcem, stříkat, namáčet apod. V případě zažehlovacích barev se jedná o pigmenty v tekuté formě s již přidaným pojivem. Fixují se teplem, vlastně se přilepí na povrch textilie – to znamená zažehlení žehličkou (2 min. každé místo) nebo v elektrické troubě (4 min při 140°C) – zde doporučuji zabalit hedvábí do pečícího papíru.

Barvy pro parní fixaci jsou barvivy a fixací se vytvoří vazba s vláknem, podle použitého barviva různě pevná. Barvivo tedy není uchycené na povrchu, ale vlastně se stane součástí vlákna.

Právě na hedvábí můžeme dobře vidět rozdíl, zvláště u sytých odstínů, kdy barvivem barvené hedvábí (fixované v páře) je lesklé, hladké, splývavé, barevný šátek více září, kdežto zažehlovací barvy mohou způsobit ztuhnutí hedvábí, částečnou ztrátu lesku i splývavosti. U světlých odstínů tento rozdíl není až tak patrný a vzhledem k jednoduchosti použití asi tento typ barev vede právě v domácím použití, zejména pro poněkud obtížnou fixaci v páře.

 

Pigmenty

Dostaneme je ve formě buďto past nebo tekuté, jsou vhodné pro nanášení štětcem, stříkání i ponořování a pro tisk (pasty). Pokud máme k dispozici pouze pastu, můžeme ji po naředění vodou nebo ještě lépe pojivem použít jako klasickou tekutou barvu. Po usušení je fixujeme teplem. Pro tisk využijeme pasty na klasický sítotisk, na tupování šablon, nebo konturování – tenkým štětcem nebo tubičkou.

Nejsou použitelné pro barvení v lázni.

 

Barviva

Budeme je rozčleňovat do koloristických skupin podle způsobu vazby k vláknům a principu rozpouštění a barvení.

  • Přímá barviva

Dobře rozpustná, snadno obarvují celulózová vlákna (bavlna, viskóza, len) i polyamid, také lze jimi barvit vlnu a hedvábí.

Jedinou základní přísadou je NaCl (5-15 g/l), lze i přidat sodu, není však podmínkou. Barví se 30-60 minut za varu.

Stálosti za mokra jsou u těchto barviv poměrně nízké, zlepšují se ustalováním (octová lázeň, lépe chemický ustalovač – 15-20 min teplota 30-40°C). Je však nutno vědět, že odolnost ustálení vůči opakovanému praní není velká a po vícerém použití můžou textilie opět pouštět.

Důležitou vlastností těchto barviv je vysoká stálost na světle.

  • Kypová barviva

Tato barviva jsou nerozpustná ve vodě, musí se na rozpustnou formu převést v redukčním prostředí, poté se navážou na vlákno a oxidací – proplachování vodou a na vzduchu se barvivo nyní jemně rozptýlené ve vláknech převede na nerozpustnou formu. Zbytky barviva uchyceného jen na povrchu odstraníme mydlením v horké lázni a důkladném opláchnutí.

Toto barvení asi v domácích podmínkách zkoušet nebudeme, ale tato vybarvení jsou velmi stálá, jak na světle, tak v mokrých stálostech, také jsou odolná vůči bělení – chlornanem i peroxidem.

  • Kyselá barviva

Vybarvují proteinová (vlna, hedvábí) i polyamidová vlákna z kyselých lázní. Skupina je poměrně široká, protože však některé postupy jsou pro domácí podmínky nevhodné, zaměříme se na barviva, které se barví v slabě kyselých nebo neutrálních lázních.

Mají dobré stálosti.

  • Reaktivní barviva

Při barvení dochází k chemické reakci a přímému navázání se na vlákna jak celulózy, tak i proteinových materiálů. Jsou tedy použitelná pro barvení poměrně univerzálně a mají i dobré mokré stálosti, i když jen průměrné stálosti na světle. Reakce s rostlinným vláknem probíhá za přítomnosti alkálie (sody). Barvivo však reaguje také s vodou, dochází k jeho rozkladu (hydrolýze) a poté již nemá schopnost obarvit vlákno. A část barviva může naopak zůstat přichycena lehce na povrchu vlákna, odkud se může uvolňovat, takže pro dosažení dobrých stálostí je musíme seprat. Proto po barvení materiál proplachujeme nejprve ve studené vodě, poté v horké vodě a následně mydlíme za varu, poté ještě oplachujeme teplou a následně studenou vodou. Barvení je tedy náročnější na spotřebu vody i energie.

Podle ochoty (rychlosti) vstupovat do reakce s vláknem tato barviva rozdělím na tzv. studená (barví se při 20-30°C), V- barviva (barví se při 60°C a H – barviva (pro tisk)

Barviva studená lze použít např. pro voskovou batiku, V – barvivy barvíme klasicky z lázně, H – barviva jsou primárně určena pro textilní tisk (fixují se pak pařením).

Lze je doporučit i pro klocovací postupy (viz dále), tj odležení za studena.

 

ZPŮSOBY BARVENÍ

Pro domácí účely připadají v úvahu prakticky dva způsoby – vytahovací (v lázni) a klocovací (odležení za studena.).

 

Vytahovací

Toto lázňové barvení je nejběžnějším barvícím postupem, kdy barvivo natahuje z vodné lázně na vlákno. Postup urychluje teplota a také přísady v lázni. Na začátku barvení je třeba zajistit pomalé natahování barviva, aby se zajistila stejnoměrnost vybarvení. Obecně lze doporučit tento postup:

  • začíná se barvit při 40 – 60°C, nejprve smáčíme materiál, po 10-15 minutách se přidají rozpuštěné přísady a později rozpuštěné barvivo. Po dalším časovém odstupu se zvyšuje teplota.
  • ohřev na maximální barvící teplotu trvá 30-60 min, často lze i zastavit či zpomalit zahřívání (při 80-90°C), aby se zpomalilo natahování barviva
  • při teplotě varu lázně (98°C) se barví 30-90 minut

Tento postup je vhodný např. pro přímá barviva, jiná barviva potřebují jiné časy i teploty, bude uvedeno dále.

 

Klocovací

Základem tohoto způsobu je naklocování (smočení, nabarvení) textilie a následné zafixování barviva uvnitř vláken. Klocovací lázeň obsahuje kromě barviv také další chemikálie např. u reaktivních barviv alkálii. V domácích podmínkách využijeme tento způsob pro reaktivní barviva, kdy po naklocování tkaniny necháme tuto odležet 4-20 hodin podle typu barviva (S, V, H).

 

Barvení jednotlivých vláken

 

  • Celulózová vlákna (bavlna, len, viskóza)

Tyto materiály barvíme nejčastěji barvivy přímými v lázni za varu – postup č. 1 (viz dále), dále barvivy reaktivními – postup č. 2, lze také použít klocovací způsob – postup č. 4

 

  • Živočišná vlákna (vlna)

Barvíme barvivy kyselými v lázni – postup č. 3 (barviva Ostalan, Ostalan S, Rylan), pro brilantnější odstíny – barviva Rybacid, Lanegal

 

  • Barvení hedvábí

Lze použít barviva přímá – postup č. 1, barviva kyselá – postup č. 3, pro velmi brilantní odstíny lze použít barviva reaktivní s polovinou alkálie – postup č. 2. Také klocovací způsob  - postup č. 4 lze využít, zejména pro potřeby studeného barvení.

 

Kam pro barviva - lze použít barvy na textil dostupné na trhu, výrobci obvykle uvádějí základní návod, jedná se ve většině případů o barviva přímá – barví se při varu, nebo lze koupit i barviva reaktivní, zde se barví do 60°C. Zakoupíte maloobchodní balení (cca 20 g) již připravených odstínů.

 

Také lze zakoupit koncentrovaná barviva přímo u tuzemského výrobce Synthesia a.s. Pardubice. V textu jsou dále tato barviva vedena pod názvy Saturn (přímá), Ostazin (reaktivní), Ostalan, Rylan, Lanegal, Rybacid (kyselá). Zakoupit lze barviva od 1 kg výše na oddělení Drobného prodeje – podmínkou prodeje je živnostenské oprávnění.

Je třeba počítat s vyšší koncentrací oproti maloobchodním balení.

 

BARVÍCÍ POSTUPY

Postup č. 1

Barvení v lázni – barviva přímá, materiál bavlna, viskóza, len, hedvábí

Lze zakoupit barvy na bavlnu (Duha, Texba), postup vychází z maloobchodního balení barev na bavlnu, lze také zakoupit barviva u výrobce (Saturn) – ta jsou koncentrovaná, takže je třeba upravit dávkování.

 

Příprava barviva:

Barvivo se rozpustí v 1 l horké vody, pro dobré rozpuštění lze povařit, pozor na vzkypění. Množství barviva zvolíme podle požadované sytosti, u batiky počítáme s tím, že část materiálu nebarvíme, tedy snížíme množství barviva.

 

Příprava lázně:

K rozpuštěnému barvivu přidáme 8 l teplé vody, 5 polévkových lžic kuchyňské soli a 2 lžíce krystalické sody (doporučeno). Rozpustíme.

 

Vlastní barvení:

Po rozpuštění vložíme látku a postupně zahříváme k varu, kdy za míchání barvíme 40-60 min. Poté ještě cca 30 min. v chladnoucí lázni.

 

Závěrečné zpracování:

Látku důkladně vymácháme ve studené vodě. Můžeme ustálit octem nebo ustalovači dostupnými na trhu.

Barvit můžeme i v pračce za použití stejných barviv a chemikálií.

 

Barvení v pračce

Barvu (barvivo) rozpustíme v 1 l horké vody, pro dobré rozpuštění lze povařit, pozor na vzkypění.

Nalijeme do bubnu pračky, přidáme 5 polévkových lžic kuchyňské soli, 2 polévkové lžíce krystalické sody (doporučeno), vložíme barvenou látku. Použijeme program na vyvářku bez předpírky (90-95°C), necháme program proběhnout celý.

Pračku vyčistíme vypráním kousku staré látky s trochou pracího prášku a odbarvovače.

 

Postup č. 2

Barvení v lázni – barviva reaktivní, materiál bavlna, viskóza, len, hedvábí (s 1/2 dávkou alkálie - sody).

Barviva Ostazin V (barvení při 60°C ), Ostazin H (barvení při 80°C)

 

Příprava barviva:

Barvivo se rozpustí v malém množství teplé vody (max. 50°C), nevaříme!!!

 

Příprava lázně:

Poměr lázně volíme 1:20, tedy na jeden díl materiálu 20 dílů vody. K obarvení cca 0,5 kg materiálu připravíme lázeň s 10 l vody. Pokud barvíme zavazovanou (šitou a pod) batiku, můžeme zvolit i menší množství lázně, také počítáme s menším dávkováním barviva, jinak docílíme sytějšího odstínu a hlavně bude náročnější přebývající barvivo vyprat při závěrečném zpracování.

Do lázně přidáme sůl  - 50 g /l lázně. Dalším přídavkem bude krystalická soda – 40g/l lázně – přidává se v průběhu barvení (pro hedvábí a viskózu polovinu!!! – 20g/l).

 

Vlastní barvení:

V lázni máme barvivo  a sůl, vložíme barvený materiál, začínáme barvit při 30°C, po cca 20 min vyjmeme materiál, přidáme sodu, po rozpuštění vrátíme materiál do lázně, postupně zahřejeme na 60°C a barvíme 30 – 60 min. podle požadované sytosti.

 

Závěrečné zpracování:

Látku důkladně vypereme nejprve ve studené vodě, poté v horké vodě (80°C), poté mydlíme za varu s přídavkem mýdla. Nakonec opláchneme teplou a posléze studenou vodou.

 

Postup č. 3

Barvení v lázni – barviva kyselá, materiál vlna, hedvábí

Každé barvení se skládá ze tří částí:

předúprava, vlastní barvení, závěrečné zpracování

 

Předúprava vlny (ať již příze, česanec,vločka či tkanina) před vlastním barvením - namočení na pár minut (max. 10min) do vlažné vody (okolo 30°C), pro lepší příjem barviva

Pro barvení vlny se používají „kyselá barviva“ – Acid Dyes. Tuto skupinu barviv lze použít i pro barvení hedvábí a dalších živočišných materiálů (např. se jimi barví klobouky z králičí srsti).

Nejednoduší barvení je s 1:2 kovokomplexy (Ostalan, Ostalan S či Rylan), pro brilantnější odstíny je potřeba jít do čistě kyselých barviv (Rybacid), novou paletou pro vlnu je paleta Lanegal.

 

Příprava barviva:

Barvivo navážíme, přelijeme cca 200 násobkem vody (na 1 g barviva cca 200 ml vody), zahřejeme k varu a povaříme cca 3 minuty, aby se barvivo rozpustilo.

 

Příprava lázně:

Vlna potřebuje na rozdíl od bavlny větší poměr lázně - 1:40-1:50 (na 1 kg vlny 40 až 50 l vody), to znamená připravit si dostatečnou vodní lázeň.

Pro barviva Ostalan, Ostalan S, Rylan rozpustíme na váhu barveného materiálu: 5% síranu amonného tj 50 g /l vody.

V případě  barvení s barvivy Rybacid i Lanegal připravíme lázeň rozpuštěním 10% Glauberovy soli, tj 100g /l vody , navíc je třeba přidat  4% octa 8%ního tj. 40 g/l vody pro barvení ze středně kyselé lázně.

 

Vlastní barvení:

Vlna zvýšenou teplotou plstí, takže lze doporučit navlečení přadena nejlépe na skleněnou tyčku, většinu vlny mít ponořenou a neustále s vlnou otáčet, aby se probarvila. Volně ložená do hrnce se může pěkně zdrchat, česanec může udělat pěkné kokony.

Vyhřívání lázně by mělo být pomalé, tak 1-2°C / minutu, při 70°C klidně na 10 minut přestat vyhřívat a poté pokračovat opět mírně k varu (spíše 90-95°C na otevřeném hrnci), při dosažení této teploty barvit 30-45 min, pokud v lázni něco zbývá, hlavně u sytých odstínů je možno po 15 minutách  při 90-95°C okyselit lázeň (klidně 1/2 octa dát na začátku barvení a druhou 1/2 si nechat na toto dovytažení barviva), aby se podpořilo další vytažení barviva z lázně.

 

Závěrečné zpracování:

Po barvení nechat volně chladit, vlna se nemusí prát s žádným pracím prostředkem, stačí oplach vodou, četnost oplachu závisí na sytosti vybarvení.

 

Postup č. 4

Klocovací postup – barviva reaktivní, materiál bavlna, viskóza, len, hedvábí

Barviva Ostazin S, Ostazin V, Ostazin H

 

Příprava lázně:

Barvivo

Sůl (do 30 g/l)

Alkálie (soda 20g/l)

 

Látku ponoříme do lázně, rozprostřeme na igelit, svrchu přikryjeme, abychom zamezili přístupu vzduchu, necháme odležet.

 

Doba odležení:

Ostazin H         24-48 h

Ostazin V         6 a více h

Ostazin S         2 h (10g/l sody)

 

Delší odležení prohloubí odstín, speciálně u červení se doporučují delší časy.

Pokud kombinujeme V a S barviva, dodržíme dobu odležení jako pro V barviva.

 

Barviva doporučená pro studenou batiku:

Ostazinová červeň S-5B

Ostazinová modř S-R

Ostazinová červeň V-5B 110

Ostazinová modř V-R

Ostazinová violeť V-5R

Ostazinový tyrkys V-G

 

Dále lze použít i barviva Ostazin H – s delším časem odležení.

 

Závěrečné zpracování:

Látku důkladně vypereme nejprve ve studené vodě, poté v horké vodě (80°C), poté mydlíme za varu s přídavkem mýdla. Poté opláchneme teplou a nakonec studenou vodou.

Vlna

Vlna je tradičním materiálem pro výrobu oděvů, získávaná ze srstí ovcí, koz, velbloudů, lam, ale i králíků (angora).

V největším objemu je zpracovávaná vlna ovčí.

Ovce se dožívají 10–12 let, za rok může každému zvířeti narůst nejméně 3 kg vlny, některá plemena dávají až 18 kilogramů. Vlna se stříhá jednou nebo dvakrát do roka (zručný střihač ostříhá přes 20 ovcí za hodinu). Ostřihaná vlna se ukládá jako celistvé rouno, jehož různé části se později zařazují do určitých kvalitativních tříd.

Surová ostříhaná vlna se nazývá potní, obsahuje v průměru méně než polovinu spřadatelných vláken, zbytek tvoří tuk (lanolín), nečistoty  a vlhkost.

Povrch vlákna je šupinovitý, zvláštní vřetenovitá struktura dává vláknu pružnost a ohebnost. Naproti tomu je vlna méně pevná než jiná textilní vlákna, za mokra ztrácí dalších 10-20% pevnosti.

Vlna je vynikajícím izolantem tepla, tuto vlastnost neztrácí ani ve vlhkém stavu, je schopna absorbovat vlhkost až do 25% hmotnosti.

Vlákno merino vlny pod elektronovým mikroscopem

Druhy vln

Merino - je velmi jemná vlna (cca. 14–25 mikronů), stapl (průměrná délka vláken)50–150 mm, silně zkadeřená, měkká, poměrně málo lesklá.

Cheviot nebo hladké vlny (v češtině také: anglické ovce) mají vlákna o délce 170–400 mm a tloušťce 40–44 µm, mírně zkadeřená, se zvláštním leskem.

Kříženecké (crossbred) vlny vznikly křížením různých plemen a v závislosti na regionu, ve kterém se chovají ovce, je vlákno podobnější merinu nebo cheviotu.

 

Prakticky celá produkce merinové vlny jde do přádelen česané příze. Jen menší část se vypřádá jako čistě vlněné příze, většina přízí se vyrábí ze směsí s umělými vlákny, méně se srstí jiných zvířat (angorská a kašmírská, velbloud atd.) a s zcela ojediněle ze směsi vlna/bavlna. Vlákna se dají vypřádat až do jemnosti 10 tex*, z příze se vyrábí především lehké tkané a pletené svrchní oděvy.

Z cheviotů a hladkých vln se vyrábí mykaná příze, původně na tvíd a podobné hrubší svrchní ošacení. V posledních letech se tato vlákna, stejně jako vlny od nížinných ovcí, používají hlavně na výrobu kobercových přízí a také na výplň prošívaných přikrývek a polštářů.

Vlákna kříženecké vlny (většinou ve směsích se syntetickými materiály) se nachází v široké paletě výrobků, zejména ve tkaninách a pleteninách na svrchní ošacení, přikrývkách a přízích na ruční pletení.

*Tex je jednotka užívaná v textilním průmyslu pro jemnost příze. Fyzikálně představuje délkovou hustotu, tedy hmotnost určité délky příze. Na příklad příze 200 tex je velmi hrubá a jemnější staplové příze než 5 tex se sotva nechají vypřádat.)

Skaná příze vyrobená ze dvou nití o jemnosti 20 tex se označuje 20 tex x 2)

 

Barvení

Lidé barvili přírodní materiály již v dávné minulosti.

V historii nejznámějším a nejpoužívanějším barvivem bylo indigo (z rostlin rodu Indigofera). První zmínky jsou z Číny kdy za vlády císaře Huang-Ti-Na v letech 2697 – 2597 př.n.l. byla zavedena modrá barva (barva nebes) a žlutá barva (země). Také Aztékové barvili indigem. Používalo se listí, které se 2x ročně sklízelo a z 1ha se získalo 60-120 kg barviva. Od roku 1890 se vyrábí synteticky, přičemž za určení konstituce dostal A.von Bayer roku 1905 Nobelovu cenu.

Dalším historickým barvivem byl purpur získávaný z mořských plžů (Murex trunkulus a Murex brandaris). Cena purpuru byla tak vysoká, že se látky barvené purpurem vyvažovaly zlatem a nosit purpur si vymezovali pouze nejvyšší vládci (Řím) a poté také katolická církev (kardinálský purpur).

Výroba syntetických barviv se datuje do období poloviny 19.století.

Základní členění barviv je dle jejich chemické konstituce a podle použití (na vlnu, kůži, bavlnu apod).

 

Barvení vlny

každé barvení se skládá ze tří částí:

předúprava, vlastní barvení, závěrečné zpracování

Předúprava vlny (ať již příze, česanec,vločka či tkanina) před vlastním barvením - namočit na pár minut (max. 10min) do vlažné vody (okolo 30°C), pro lepší příjem barviva

 

Pro barvení vlny se používají „kyselá barviva“ – Acid Dyes. Tuto skupinu barviv lze použít i pro barvení hedvábí a dalších živočišných materiálů (např. se jimi barví klobouky z králičí srsti).

Nejednoduší barvení je s 1:2 kovokomplexy (Ostalan, Ostalan S či Rylan), pro brilantnější odstíny je potřeba jít do čistě kyselých barviv (Rybacid), novou paletou pro vlnu je paleta Lanegal.

 

Příprava barviva:

Barvivo navážíme, přelijeme cca 200 násobkem vody, zahřejeme k varu a povaříme cca 3 minuty, aby se barvivo rozpustilo.

 

Příprava lázně:

Vlna potřebuje na rozdíl od bavlny větší poměr lázně - 1:40-1:50 (na 1 kg vlny 40 až 50 l vody), to znamená připravit si dostatečnou vodní lázeň.

Pro barviva Ostalan, Ostalan S, Rylan rozpustíme na váhu barveného materiálu: 5% síranu amonného ** tj 50 g /l vody.

 

V případě  barvení s barvivy Rybacid i Lanegal připravme lázeň rozpuštěním 10% Glauberovy soli ***, tj 100g /l vody , navíc je třeba přidat  4% octa 8%ního tj. 40 g/l vody pro barvení ze středně kyselé lázně.

 

Vlastní barvení:

 

Vlna zvýšenou teplotou plstí, takže lze doporučit pokud se budou v domácích podmínkách v hrnci barvit vlněné příze, tak navléknout přadeno nejlépe na skleněnou tyčku, většinu vlny mít ponořenou a neustále s vlnou otáčet, aby se probarvila. Volně ložená do hrnce se může pěkně zdrchat, česanec může udělat pěkné kokony.

Vyhřívání lázně by mělo být pomalé, tak 1-2°C / minutu, při 70°C klidně na 10 minut přestat vyhřívat a poté pokračovat opět mírně k varu (spíše 90-95°C na otevřeném hrnci), při dosažení této teploty barvit 30-45 min, pokud v lázni něco zbývá, hlavně u sytých odstínů je možno po 15 minutách  při 90-95°C okyselit lázeň (klidně 1/2 octa dát na začátku barvení a druhou 1/2 si nechat na toto dovytažení barviva), aby se podpořilo další vytažení barviva z lázně.

 

Závěrečné zpracování:

Po barvení nechat volně chladit, vlna se nemusí prát s žádným pracím prostředkem, stačí oplach vodou, četnost oplachu závisí na sytosti vybarvení.

*

V textu uvedená barviva vyrábí Synthesia, a.s. Pardubice

**

Síran amonný

Kromě použití v barvířství se používá jako nejzákladnější hnojivo v zemědělství.

 

***

Sůl Glauberova (hořká) [dekahydrát síranu sodného - Na2SO4.10H2O]

Sůl Glauberova (hořká). Soda či natron nalézá se hotová v přírodě, v mnohých rostlinách, v nerostech a ve vodách.

Soda potřebuje se velmi rozmanitým spůsobem v lékařství.

Tak zvaný bikarbonat potřebuje se k vyrábění vody sodové, prášků šumivých. Soda surová potřebuje se k praní, k vyrábění mýdla a j.

Sůl Glauberova potřebuje se mimo sůl hořkou nejčastěji jako prostředek počišťující, a sice rozpuštěná neb co minerální voda přirozená (bylanská, zaječická atd.). Co bylo řečeno o soli hořké, má i tuto platnost. Užívání delší nebo přílišné soli této má za následek ochablost v činnosti střev.

[dr. V. K.: Český herbář, nakl. Alois Hynek, Praha, 1899 , str. 274-275]