Desatero

13.08.2012 21:41

Na přelomu července a srpna jsme se opět sjeli do Poniklé na kurzy Desatera. Pořádá je Vzdělávací spolek uměleckých řemesel, který také letos oslavuje dvacetileté působení. A oslavují náramně. My jsme mohli vidět přehlídku tvorby našich lektorek, ať na výstavě v Muzeu v Poniklé nebo na módních přehlídkách. Dvě z nich uspořádaly členky VSUŘ a zároveň naše milé lektorky přímo pro nás - účastníky Desatera. S přítelkyněmi jsme se sešly u nás na chaloupce, která nám na dva týdny poskytla azyl a umožnila nám věnovat se také jistým pohybovým aktivitám. Tímto kulantně míním, že jsme denně chodily nahoru a dolů na kurzy a zpět na chalupu, někdy i dvakrát. A v tempu, neb času je málo a je třeba jej využít do poslední minutky. Odměnou nám byl úžasný spánek, dobrý pocit  a na konci pobytu snad i volnější kalhoty. Nebo že by se jen vytáhly?

 

Však naše řemeslné počínání neslo též své ovoce. Záleží však na tom, jaké řemeslo si vyberete. U patchworku, košíkářství, tkaní, ale také třeba paspártování, o batice ani nemluvě si jistě odnesete domů spoustu hotových výrobků, nebo alespoň polotovarů, kterými se již můžete chlubit. Pokud však propadnete řekněme šité krajce nebo drhání, nejlépe chcete vyzkoušet obojí, pak věru ještě dlouho po kurzech šijete a šijete, než máte kvítek, který už můžete někomu ukázat. A možná šijete ještě v noci ze spaní. To už totiž rozvíjíte další nápady, které by šly ušít. Zvlášť, když máte před očima nádherný výtvor Vilmy Naskové, za který právem získala ocenění na Bienále krajky. Máte dokonce i skripta a chcete šít vzorníky ...

 

Letošní Desatero jsme začali sportovně - sobotním výletem na Dvoračky a také pro mě sportovně končilo, zkusili jsme prochodit naše Krkonoše z polské strany - ze Sklářské Poreby. O tom si budete moci přečíst brzy ve Výletech na webu Zelené chaloupky.

Přálo nám také počasí, vlastně bylo pořád krásně, možná byla bouřka a trochu deště, ale to k létu patří. Ke kapličce jsme tentokrát dorazili a také závěrečný večer se vydařil, vlastně oba dva, protože kdo pobyde, může jít dvakrát. Ten druhý je už opravdu rozlučkový, ale když zažijete dva týdny nabité prací, turistikou, setkáními s podobně naladěnými lidmi a pobytem v krásné přírodě, tak to loučení je takové - za rok nashle a vlastně se už těšite ...