Říjnový

20.11.2012 21:12

Byl ještě hezký podzimní den, když jsme se v pátek sjeli na Jestřabí, předpověď však již však hrozila sněžením. Děvčata z Jižní Moravy přijela v pořádku, po přivítání a ubytování jsme zasedli ve světnici. V jejich očích se zračila dychtivost s očekáváním hodně pracovního víkendu.

A protože je neodradilo ani moje poněkud obšírnější zasvěcování do tkalcovských technik, hned jsme se pustili do tkaní. Okolo desáté večerní se začal snášet první sníh. Jak romantické …

V sobotu ráno mě vzbudilo drnčení okenní tabulky. Venku to vypadalo na pořádný vítr. A ten u nás na horách přináší potíže. Nejprve vypadla jedna fáze, poté již vypnuli elektřinu zcela. Nu což, světlo je, okénka zateplíme a kachláky hřejí. A tak si tkáme na kartonku, na stavu, na stávku kolíkovém, jak je komu libo. V přestávce na oběd šla děvčata otestovat místní stravovací nabídku, vrátili se spokojené co se týče jídla, méně nadšené pak z klouzačky na silnici. Při představě cesty na Brno se trochu svíral žaludek … Ale před námi je odpoledne s tkaním a zítra se uvidí. No k šesté se začalo šeřit, hledáme svíčky, ještě že jsou ty dušičky, zažehneme svíčky a v tu chvíli se chaloupka rozsvítí. Nikomu nevadí, že je venku sibérie, aspoň nás myšlenky na výlet či posezení pod hvězdami nebude rušit od tkaní. A tak si na stůl prostřeme něco dobrého a při sporém osvětlení (opět vypadla fáze) křížíme barevné osnovy s útkem. Jen nás trochu děsí, že vedle je sice teploučko, než též dýmno, neb vítr si škodolibě fouká do komína. Ale Krakonoš se přestane zlobit na své hory i na nás, pozdě kvečeru zavře své větrné koně do maštale kdesi v Kotelních jamách, my si světnici vyvětráme, ulehneme do postýlek a o tkaní si necháme i zdát.

Nedělní ráno je jako vymalované, sníh na silnici roztál, a my jsme si mohli ještě pospat, protože nám vrátili hodinu sebranou zjara, však hle - Iva se již drží stavu, ač jednou nohou je ještě v posteli … I Jana je na tom podobně – jako myška se plíží do koupelny, aby tkaním na pokoji nerušila spící Inku. Po snídani v teplíčku u kamen se zimním sluníčkem za okny děvčata dotkají svá dílka, odpoledne si řekneme na shledanou a že se budeme těšit na příště a pak už je čas návratu.

Každé pozvání uvádím slovy o romantické chaloupce, ale že to bude až takové ... Snad jsem příliš neodradila příští návštěvníky kurzů, protože všichni jste srdečně zváni - přijďte pobejt.

Veronika